Židličku jsem dostala od mamky pro mého syna. Bylo na ni vidět, že má hodně za sebou, ale byla tak krásná, že jsem ji musela dát nový život.
Když jsem se v 15 rozhodovala, co chci dělat, byl to nábytek, co jsem chtěla vyrábět, ale táta mi říkal, že to je práce pro chlapy. I když jsem nakonec na obor nešla, tak stejně je to ve mě. Takže toto byl můj první výrobek, kterému jsem dala nový nádech, ale hlavně mě baví ta nostalgie nábytku.
