Pocházím z lesa v Jedouchově. Někdo mě tam vyhodil; no chápete to? Asi neviděl mojí krásu. Pod kloboukem mi teď svítí stará vánoční světýlka. Tvářím se ušlechtile, vršek je broušené sklo, ale vypadá, že ho ožrali slimáci. Nyní pomáhám dětem usnout.
Jsem sběratelka starých věcí a obalů. Všechno je to přece materiál, no ne? Mám ráda kontrasty: staré/nové, vyleštěné/plesnivé. Jít do obchodu a koupit si novou věc a až se omrzí, tak ji vyhodit - to umí každý. Ale vytáhnout něco z popelnice, to chce alespoň trochu odvahy. Mnoho lidí říká, že staré věci nesou příběhy, ponaučení. Částečně to tak je, ale já si myslím, že věci jsou prostě jen věci. Musí zase přijít člověk, který je znovu vezme do ruky. Věnuje jim čas a pozornost a ony vykvetou a znovu zazáří. A jsou za to vděčné. Přetvářet věci v jiné s láskou, to je to, co mě nabíjí. Díky svým rodičům tvořím již od dětství, zkouším nové techniky, materiály, postupy. Svítidla ze všeho možného jsem dělala vždy. Mají tu výhodu, že když se vám zdá, že něco ve vás zhasíná, můžete je rozsvítit.
Postupové fotky
